Bílé víno, červené víno, zahraniční vína

O víně

• NĚCO O VÍNĚ:

  Co k čemu podávat

  Pro spoustu lidí je víno neodmyslitelnou součástí slavnostní tabule. Vždyť co by byla romantická večeře bez dobrého vína? Mnozí z nás se však bez tohoto lahodného moku neobejdou ani jindy. Není tajemstvím, že ke každému jídlu se hodí jiný druh vína. Sladíme-li pokrm s vínem správně, zažijí naše smysly chvíle, na něž se nezapomíná.

  Kdo si při výběru vína k určitému jídlu neví rady, může se držet následujících rad:

  • Pokud zvolíme pokrm a druh vína podobných vlastností, nemůžete se zmýlit. K lehkým jídlům tedy podávejte lehká bílá vína, k vydatnějším plnější bílá a lehčí červená, k těžkým masitým a kořeněným pokrmům vína červená, k dezertům sladší a u sýrů záleží na jejich typu.
  • Harmonie jídla a vína má být barevná. Světlá jídla (rybí, drůbeží, telecí maso, světlé omáčky) se podávají s bílými víny, tmavá masa a tmavé omáčky s červenými.
  • Také v aromatických látkách má být harmonie. K výrazně aromatickému jídlu nemůžeme pít neutrální víno, které by se s takovým jídlem ztratilo. Aroma jídla a vína se však nesmí svou výrazností příliš tříštit. Obojí má být v souznění, víno a jídlo se musí vzájemně doplňovat.
  • K jídlům s krajovou tradicí se obvykle podávají vína z onoho kraje.
  • Pokud bylo víno přidáváno do pokrmu, podává se stejná odrůda i k pití.
  • Víno se nehodí k jídlům okyseleným octem, k zavařeninám, čokoládovým polevám, není příliš vhodné k vajíčkům a ke zmrzlině. Červené víno by nemělo být podáváno s pokrmy nasáklými mořskou vodou.

  Předkrmy

  • Slaný zákusek je nejvhodnější podávat se sklenkou bílého suchého šumivého vína, které je označeno slovem brut, nebo mírně nasládlého označeného jako sec.
  • Sladký zákusek doplníme vínem sladkým (Tramín, Ryzlink rýnský).
  • Lehký předkrm bez výraznější chuti podáváme s lehkým bílým vínem s výraznějšími kyselinami (Ryzlink vlašský či rýnský s přívlastkem kabinet).
  • Předkrm výraznější chutě zapíjíme lehkým vínem s jemnými aromatickými látkami nebo vínem s kořenitými látkami (suchý Müller Thurgau).
  • Kaviár nejlépe doplníme odrůdou Chardonnay.
  • Krabí nebo krevetový koktejl skvěle chutná se suchým Ryzlinkem rýnským, plným Rulandským bílým nebo šedým či Veltlínským zeleným).
  • Zeleninový salát výborně doplní např. Sauvignon blanc.
  • Sushi je vhodné podávat se suchým, svěžím vínem. Vynikající je Sauvignon blanc nebo Veltlínské zelené.
  • Pikantní klobásky doplníme mladším červeným vínem s vyšším obsahem kyselin (Frankovka, André).

  Polévky

  I k polévkám můžeme podávat víno:

  • Zeleninová polévka se hodí k suchému Müller Thurgau nebo k vínu růžovému
  • Hovězí polévku výborně doplní vyzrálé bílé víno, nejlépe starší ročník Neuburského.
  • Drůbeží polévka je výtečná s lehčími bílými víny, např. Müller Thurgau.
  • Rybí polévku podáváme spolu s odrůdou Zweigeltrebe či Rulandské bílé.
  • Hustší bílé polévky doplní suché Rulandské bílé nebo kořenité Sylvánské.
  • Masitější polévky se hodí ke zralým růžovým vínům nebo plnějším vínům červeným.
  • Zvěřinovou polévku podáváme s plnějšími červenými odrůdami, např. Svatovavřinecké.

  Lehká hlavní jídla

  • Ryba
    Když zvažujeme, jaké víno podávat k rybě, musíme vzít v úvahu způsob její úpravy. Čím je jemnější a méně mastná, tím lehčí bílé víno volíme. K rybě obalované a smažené na tuku je vhodné víno plnější nebo láhvově zralé. Nejvhodnější je Rulandské bílé, Chardonnay či vyzrálý Ryzlink rýnský. Vždy víno suché.
  • Bílé drůbeží maso
    Při výběru vína k tomuto masu se řídíme způsobem úpravy podobně jako u masa rybího. Vždy volíme vína bílá. Pouze u krocana, jehož maso může být bílé i tmavé, můžeme podávat i víno červené, pokud jde o těžší úpravu tmavého masa. Výborné je Rulandské modré.

  Vydatná hlavní jídla

  • K vepřovému masu se hodí mladší, plnější červené víno jako Modrý Portugal.
  • K masu hovězímu podáváme vyzrálejší, plná červená vína (Cabernet Sauvignon).
  • Jehněčí maso doplní zralé červené víno s charakterem lesního ovoce (Rulandské modré, Svatovavřinecké).
  • K telecímu masu se podávají plná bílá vína (Veltlínské zelené, Rulandské bílé nebo Veltlínské červené rané, které mívá málo kyselin a hodí se k masům s jemnou omáčkou).
  • K masům tmavým a masům s kořenitou úpravou patří vína červená.
  • Zvěřina, husa, kachna nebo pernatá zvěř si žádá plné, vyzrálé červené víno. Čím je maso tmavší a úprava těžší, tím barevnější a vyzrálejší červené víno k němu pijeme. Vhodný je starší ročník Frankovky nebo Svatovavřineckého. Pokud je maso příliš tučné, je vhodné mladé červené víno s vysokým obsahem tříslovin.

  Dezerty

  • K sladkostem se velmi dobře hodí sladká šumivá nebo jiná sladká vína (Tramín, Sauvignon blanc, Ryzlink rýnský).
  • Ovocné saláty je vhodné doplnit aromatickým suchým i polosuchým vínem (Muškát moravský, Muškát Ottonel, Sauvignon blanc, Tramín).

  Sýry

  • Tvrdé sýry (parmazán, primátor, Moravský bochník, čedar) podáváme s mladými ovocnými červenými víny jako Frankovka, Modrý Portugal nebo se svěžími bílými víny, např. s Veltlínským zeleným.
  • Plísňové sýry jako hermelín si vychutnáme s jemně kořenitými mladými červenými víny (André, Cabernet Sauvignon, Frankovka).
  • Plísňové sýry typu niva skvěle doplňuje bílé sladké víno nebo červené extraktivní, např. slámové, ledové víno nebo Rulandské modré.
  • Měkké sýry (krémové, máslové nebo smetanové) zapíjíme bílými, jemnými, nasládlými víny.
  • K taveným sýrům vybíráme bílá vína – lehká suchá, např. Ryzlink vlašský nebo vína růžová.
  • Kozí sýr si nejlépe vychutnáme s výrazným Sauvignonem.
  • Pařené sýry mají jemnou chuť, jsou přechodem mezi měkkými a tvrdými sýry, proto k nim vybíráme výraznější bílé víno (Chardonnay, Sauvignon blanc) nebo lehčí červené.

  Skladování vína

  Víno je nápojem ušlechtilým a zaslouží si, aby s ním bylo podle toho také zacházeno. Nejvhodnější je skladovat láhve v chladničce, nebo ještě lépe v tmavém, dostatečně studeném sklepě, pokud možno při teplotě, ve které se později bude víno podávat. Jen červená vína, která bývají servírována při vyšších teplotách, uchováváme v chladnějším prostředí. Před otevřením je pak necháme v místnosti tzv. odrazit na správnou teplotu.
  
  Láhve, které jsou uzavřeny korkovými zátkami, se ukládají vleže, aby korek nevyschnul.
  
  Většina vín (výjimkou jsou vína archivní) je určena k přímé konzumaci, proto by se neměla pít příliš dlouho po zakoupení. Víno se samozřejmě jen tak nezkazí, přece je však lepší, když se jeho konzumace příliš neodkládá. Po otevření by se měla láhev vypít. Je sice možné znovu ji zazátkovat a nechat ještě 1 – 2 dny v chladnici, kvalitě vína to však neprospěje.
  
  V žádném případě se nedoporučuje skladovat víno v obývacím pokoji ve stojáncích, které se v poslední době staly populárními. Jako dekorace tyto stojany sice vypadají dobře, pokud ale Vaši hosté vínu rozumí, budou spíše pohoršeni než nadšeni. Víno z těchto stojánků nemůžeme rovnou podávat kvůli vysoké teplotě a nápoj v nich nevydrží příliš dlouho kvalitní.

  Teplota podávaného vína

  Velmi důležitá je i správná teplota vína. Příliš vychlazené nebude mít výraznou vůni ani chuť, bude tzv. uzavřené. Pro zachování všech vlastností vychladíme víno nejlépe o 2 ?C níže. Po nalití do skleničky tak dosáhneme ideální teplotu, která podpoří harmonii vína.
  
  Šumivá vína podáváme velmi chladná, při teplotě 4 – 8 °C.
  Sladká bílá vína nejlépe chutnají vychlazená na 7 – 9 °C.
  U suchých bílých vín by měla být teplota 9 - 11 °C.
  Růžová vína podáváme při 10 – 13 °C.
  Lehká červená vína nejlépe vyniknou při 12 – 15 °C.
  Vyzrálá červená vína musí mít teplotu nejvyšší a to 14 – 18 °C.
  
  
  Teplotu vína můžeme snížit v chladničce, nikdy však nepodáváme víno s ledem. Kostkami ledu víno utrpí šok, ztratí tím aroma, výraznost a zbledne.
  
  Teplotu změříme buď speciálním teploměrem na ploché objímce (ta teploměr přidrží na stěně láhve zvenčí) nebo tyčinkovým teploměrem, který položíme doprostřed láhve. Tento speciální teploměr se zavěšuje na hrdlo tak, aby se nedotýkal stěny.

  Pořadí vín při degustaci

  Také pořadí vín při degustaci má svá pravidla.

  • Nejdříve pijeme lehké mladé víno, poté přejdeme k vínům kořenitým, bohatším a plným.
  • Bílá vína podáváme před víny červenými, suchá vína před sladkými.
  • Mezi bílým a červeným vínem nikdy nepodáváme víno šumivé.
  • Chceme-li pít i šumivá vína, můžeme degustaci zahájit suchým sektem nebo šampaňským a ukončit polosladkým a sladkým šampaňským či sektem.

  Jak chutnat víno

  Nejdříve víno zkoumáme pohledem, posuzujeme jeho barvu a jiskru. Pak přichází na řadu čich. Vůně vína je výjimečným smyslovým zážitkem, proto je dobré nespěchat a dosyta si buket vychutnat. Poté vezmeme do úst jen malý doušek vína a válíme ho v ústech. Tak nejlépe vychutnáme chuť tohoto výtečného moku.

  Výroba vína

  Výroba vína má dlouhou historii. Technologické postupy se liší nejen kraj od kraje, ale dokonce vinařství od vinařství. Záleží, zda dá vinař přednost klasickému způsobu výroby nebo moderním technologiím. Základní pravidla pro výrobu vín však zůstávají neměnná.

  Schématický postup výroby vína:

  Sběr
  Předpokladem pro výrobu kvalitních vín jsou samozřejmě zdravé hrozny. Důležitou roli hraje taky datum vinobraní. V bobulích dochází během zrání k mnoha změnám, ideální je stanovit takový termín sklizně, aby obsah cukrů byl co možná nejvyšší a obsah kyselin ještě dostatečný. V našich podmínkách se hrozny sbírají v průměru od konce srpna (rané odrůdy) až do konce listopadu (pozdní odrůdy). Výjimkou je sbírání ledového vína v zimních měsících. Při sběru se musí s hrozny zacházet velmi opatrně, aby nedošlo k poškození bobulí a vytečení šťávy. Natrhané střapce se co nejrychleji dopravují na místo zpracování. Odrůdy pro výrobu vín rozdělujeme zjednodušeně na odrůdy bílé a modré.

  Odzrňování hroznů
  U tohoto procesu se oddělí bobule od třapiny. Neměla by být poškozena zrníčka bobulí, protože by mohla způsobit drsnou chuť vína. Směs šťávy a rozdrcených bobulí nazýváme rmut.

  Výroba bílého vína
  U bílých vín se rmut zpravidla ihned lisuje, může se ovšem nechat několik hodin naležet kvůli lepší extrakci aromatických látek, které jsou obsaženy ve slupkách bobulí. Pro lepší a rychlejší maceraci se mohou použít tzv. enzymy.

  Výrova červeného vína
  Základní rozdíl mezi výrobou bílých a červených vín spočívá v tom, že při výrobě vín červených se rmut nechá prokvasit spolu se slupkami a lisují se až potom. Vlivem kvašení se ze slupek do rmutu uvolňuje barvivo a třísloviny, které tvoří nezbytnou složku červených vín.

  Výroba růžového vína
  U výroby vína růžového se nechá rmut z modrých odrůd naležet jen pár hodin, přičemž dojde jen k částečné extrakci červených barviv. Poté se lisuje a dále zpracovává jako víno bílé. Když se rmut během naležení zchladí na minimální teplotu (2 – 5?C), doba naležení se tak může zvýšit i na několik dní (cryomacerace). Mošt potom obsahuje více přírodních aromatických látek.

  Výroba ledového vína
  Pro výrobu tohoto vína se nechávají hrozny na keři co nejdéle, čeká se na teplotu -7?C. Jsou tedy sbírány zmrzlé hrozny, které se ihned vylisují. Cukernatost u moštu musí být nejméně 27 CNM. Výlisnost je nízká, okolo 20%. Po vylisování se mošt naočkuje speciálními kvasinkami, které se dokáží adaptovat na vysokou cukernatost. Milovníkem vín je toto víno velmi vyhledávané pro svoji plnost, vysoký obsah extraktivních látek a vyšší obsah zbytkového cukru

  Výroba slámového vína
  Hrozny musí být posbírány ve velmi dobrém zdravotním stavu, nepoškozené. Poté se pokládají na slámu nebo věší za provázky na konstrukci. Musí být v prostoru, kde je stálý průvan, aby lépe vysychaly. Bobulky napadené plísní se ručně vybírají. Minimální doba vysychání je 3 měsíce. Slámové víno (podobně jako víno ledové) je velmi ceněné a vyhledávané.

  Lisování
  Účelem lisování je oddělení moštu od rmutu. Nejdříve vytéká mošt, kterému říkáme samotok. O něm se tvrdí, že je to nejkvalitnější část moštu. Poté je lisován hlavní podíl, na závěr zbytek moštu (tzv. dotažek). Pevné části po vylisování nazýváme matoliny. Výlisnost se pohybuje zpravidla od 60 do 80%. Po vylisování se mošt většinou odkaluje a poté doslazuje řepným cukrem, jedná-li se o vína stolní nebo jakostní. Doslazování přívlastkových vín vinařský zákon zakazuje. U červených vín se rmut doslazuje ihned po odzrnění, aby cukr prokvasil na požadovaný alkohol.

  Fermentace (kvašení)
  Je to proces, kdy se v moštu přeměňuje cukr na alkohol za vzniku kysličníku uhličitého a tepla. Vylisovaným moštem jsou naplněny kvasné nádoby a mošt se zkvasí vyselektovanými kvasinkami (ty zajišťují hluboké prokvašení, vína se lépe čistí), nebo se počká, až se rozkvasí spontánně divokými kvasinkami (do moštu jsou dodány samovolně s hrozny, na nichž jsou přilnuté). Dnešním trendem (u bílých vín) je kvašení při nižších teplotách (16 - 20?C). Při této teplotě je ve víně uchováno mnohem více aromatických látek, než kdyby se mošt nechal samovolně prokvasit při vyšších teplotách. Kvasící mošt nazýváme burčák. V dnešní době je velmi oblíbeným nápojem. U červených vín se může po skončení hlavního kvašení nechat nastartovat tzv. jablečno-mléčná fermentace. To je proces, při kterém se přeměňuje hrubá kyselina jablečná na hladší kyselinu mléčnou pomocí speciálních malolaktických bakterií.

  Školení vína
  Jde o složitý proces, kterým se rozumí manipulace vína od hlavního kvašení až po přípravu k láhvování. Začíná stáčením vína z hrubých a jemných kvasnic, dále se přidává oxid siřičitý na zabránění oxidace. Následuje čiření vína (odstranění bílkovin a dalších nežádoucích látek), případně další operace, z kterých je velmi důležitá filtrace vína. Školení má velký vliv na charakter vína a vyžaduje odborně způsobilého sklepmistra. Velmi důležité je taky skladování vína. Pro víno bílé jsou nejvhodnější nerezové tanky a pro víno červené dřevěné sudy. Správně zvolené nádoby dodávají vínu další pozitivní chuťové látky.

  Výroba šumivého vína

  Šumivá vína se vyrábějí kvašením moštu nebo druhotným kvašením vín v uzavřených nádobách (v lahvích nebo francouzskou metodou charmat ve velkoobjemových nádržích). Jsou známa jako vína šampaňská nebo sekty. Označení šampaňské víno se smí používat jen u šumivých vín vyrobených ve Francii v oblasti Champagne, neboť od roku 1908 se jedná o chráněnou známku. Označení šumivého vína jako sekt bylo převzato z Německa, kde se používalo již začátkem 18. století. Vína perlivá jsou vína uměle sycená kysličníkem uhličitým za chladu, nebo vyrobená kvašením v uzavřených nádobách do přetlaku 0,3 MPa.

  	Označení	České značení	Obsah cukru v g/l
  	Brut nature	Přírodně tvrdé	méně než 3
  	Extra brut	Zvláště tvrdé	od 2 do 6
  	Brut	Tvrdé	méně než 15
  	Extra dry	Zvláště suché	od 12 do 20
  	Sec	Suché	od 17 do 35
  	Demi sec	Polosuché	od 33 do 50
  	Doux	Sladké	nad 50

  SVATOMARTINSKÉ VÍNO:

Označení „Svatomartinské víno“ se stalo celonárodní známkou pro mladávína z Moravy i Čech. Od letošního listopadu budou vinaři z Moravy aČech uvádět na trh první mladá vína v jednotný termín – 11. listopadu.

Držitelem ochranné známky „SVATOMARTINSKÉ“ se letos v srpnu stal Vinařský fond ČR, který autorská práva získal od původního majitele značky Jiřího Kopečka. Tento krok znamená významné rozšíření tradice ochutnávky a prodeje mladých vín a jejich nabízením větším počtem našich vinařů. „Svatomartinské“ zaujme svou příjemnou ovocitou vůní a svěží chutí a bude prvním představením nového ročníku milovníkům vína.

Tradice „Svatomartinského“ vychází z dávného zvyku vinařů připíjet si na svátek Sv. Martina poprvé novým, jiskrným mladým vínem. Od toto data si mohlivinaři podle tradice poprvé přiťukávat novým vínem. Známka je využitelná všemi registrovanými vinaři v ČR; samozřejmě za splnění podmínek daných Vinařským fondem.

Pod značkou „Svatomartinské“ se budou moci prodávat tyto druhy a odrůdy vín:

• bílé víno, odrůdy Müller-Thurgau a Veltlínské červené ranné; půjde o příjemné, vyrovnané, svěží ovocité víno
• růžové víno, odrůdy Modrý Portugal a Svatovavřinecké; půjde o dobře pitelné ovocité růžové víno
• červené víno, odrůdy Modrý Portugal a Svatovavřinecké; bude to hladké sametové víno s vyrovnaným obsahem kyselin. Každý typ může být vyráběn z uvedených odrůd – buď jako samostatné odrůdy,nebo cuvée těchto odrůd.

Před uvedením na trh bude každé víno posouzeno nezávislou komisí, která zhodnotí, zda senzorické parametry vínaodpovídají požadované charakteristice. Pokud ano, bude vinař mocivyužívat společnou známku SVATOMARTINSKÉ.

Vinaři budou moci používat grafickou známku na svých vlastních etiketách, nebo také užít společnou vzorovou etiketu. Dalším spojujícím kriteriem bude používání jednotných smršťovacích záklopek (kapslí) s grafickou značkou Svatomartinského.

CHARAKTERISTIKA VÍN – CHARAKTERISTIKA ODRŮD

AURELIUS:

Vinařské oblasti:
Mikulovská

Zastoupení ve vinicích:
0,3 %

Původ:
Odrůda vznikla u nás křížením odrůd Neuburské x Ryzlink rýnský Ing. Veverkou a Ing. Zatloukalem v Perné u Mikulova.

Charakteristika odrůdy:
Odrůda se vyznačuje dobrou mrazuodolností. Je vhodná do všech vinařských oblastí, nejlépe se jí daří na slunných polohách. List je velký, pětilaločný, tmavě zelený, na rubu šedozelený. Středně velký kuželovitý hrozen je hustý, má zelenožluté bobule s tenčí slupkou.

Charakteristika vína:

Zvláštnosti:
V dobrých letech dosahuje vysokou cukernatost i v přívlastkové kategorii "výběr z hroznů".

Vhodnost k pokrmům:

Děvín:

Vinařské oblasti:
Mikulovská

Zastoupení ve vinicích:
2,3 %

Původ:
(Tramín červený x Veltlínské červenobílé) Odrůda byla vyšlechtěna na KVÚVV Bratislava Ing. Pospíšilovou, CSc. a Ing. Korpasem CSc. Její dosavadní plocha výsadeb v ČR je velmi malá.

Charakteristika vína:

Zvláštnosti:
Vysoce kvalitní aromatická odrůda, kyseliny 7 až 10 g/l. Odrůda je schopna vytvářet vysoký obsah cukru v hroznech.

Vhodnost k pokrmům:

Irsay Oliver

Vinařské oblasti:
Brněnská

Zastoupení ve vinicích:
0,6 %

Původ:
Odrůda pochází z Maďarska, vznikla křížením Bratislavského bílého a Čabaňské perly.

Charakteristika odrůdy:
Je bujného růstu. Zraje brzy (polovina srpna), větší hrozen je rozvětvený, kónický. List je malý pětilaločný s hlubokými výřezy. Zlatožluté bobule mají silnou slupku. Je méně mrazuodolný.

Charakteristika vína:

Muškát Moravský

Vinařské oblasti:
Brněnská, Uhersko-Hradištská

Zastoupení ve vinicích:
2 %

Původ:
Odrůda vznikla křížením odrůd Muškát Ottonel a Prachttraube, Ing. Křivánkem v Polešovicích. Do Státní odrůdové knihy byl zapsán pod názvem MOPR v roce 1987, v roce 1993 přejmenován na Muškát moravský. Tato odrůda se velmi rychle rozšířila ve vinohradech České republiky. Její podíl na celkové ploše vinic dosahuje v ČR 2,3 %. Muškát moravský se tak stal nejrozšířenější původní tuzemské novošlechtění.

Charakteristika odrůdy:
Odrůda je bujně rostoucí. List je středně velký, pětilaločný s ozubeným okrajem. Středně velký, křídlatý hrozen má kulaté, zelenožluté bobule. Je to raná odrůda, v chladnějších oblastech získává dostatečné množství kyselin.

Charakteristika vína:

Zvláštnosti:
Víno se používá do směsí známkových vín.

Vhodnost k pokrmům:

Muškát Ottonel

Zastoupení ve vinicích:
0,4 %

Původ:
Pochází z Francie, je to vhodná odrůda pro teplejší oblasti. Je pravděpodobným křížencem mezi Chrupkou a Muškátem bílým. U nás se pěstuje již dlouho, ale praktický význam nemá. V poslední době je nahrazován odrůdou Muškát moravský. V ČR se pěstuje přibližně na 0,4 % plochy vinohradů, v poslední době se nesází.

Charakteristika odrůdy:
Odrůda je středního růstu. Tří až pětilaločný list je větší, nepravidelně ozubený, s hlubšími zářezy. Pyramidální, středně velký hrozen má kulaté, žlutozelné bobule. Je to raná odrůda, nejlepší vína dává v chladnějších oblastech, kde si uchovává dostatečné množství kyselin.

Charakteristika vína:

Zvláštnosti:
Vína se zbytkem cukru jsou velmi oblíbená. Víno se používá ke scelování. Pěstuje se také jako stolní hrozen.

Muller Thurgau

Vinařské oblasti:
Velkopavlovická (příhodně položené svahy), Brněnská, Žernosecká, Mostecká, Čáslavská, Strážnická, Uhersko-Hradištská, Kyjovská, Mikulovská, Znojemská

Zastoupení ve vinicích:
15 %

Původ:
Odrůda Müller Thurgau vznikla ve výzkumném a šlechtitelském ústavu v Geisenheimu, roku 1882, kde byla získána jako domnělý kříženec mezi odrůdami Ryzlink rýnský a Sylvánské zelené. Křížení provedl prof. Dr. Müller, který pocházel ze Švýcarska - z kantonu Thurgau. Uvádí se, že se jedná o křížení Ryzlink rýnský x Sylvánské zelené, jak vystihuje i její synonymum, ale poslední poznatky (genová analýza provedená Dr. Ferdinandem Regnerem) nasvědčují tomu, že odrůda vznikla křížením Ryzlinku rýnského s Madlenkou královskou. Před více než šedesáti lety se u nás začínala pokusně pěstovat na několika místech a dnes je u nás druhou nejrozšířenější odrůdou. Pěstuje se na 13,9 % plochy vinic ČR, přičemž trend směřuje ke značné redukci.

Charakteristika odrůdy:
Roste středně a má řidší olistění. Mrazuodolnost je nižší, ale po mrazových poškozeních se rychle regeneruje. List je pětilaločný, kožovitý, hluboce vykrajovaný. Hrozen je středně velký, válcovitý se žlutozelenými oválnými bobulemi. Zraje koncem září až začátkem října a nedosahuje vysoké cukernatosti, tato odrůda dává pravidelné a bohaté úrody.

Charakteristika vína:

Zvláštnosti:
Jedná se o lehčí, ušlechtilé víno. Je vhodné do různých směsí a spolu s Ryzlinkem vlašským a Veltlínským zeleným je hlavním základem našich známkových vín

Vhodnost k pokrmům:

Neburské

Vinařské oblasti:
Mutěnická, Bzenecká, Mikulovská

Zastoupení ve vinicích:
3 %

Původ:
Pochází z Rakouska, z oblasti Wachau. U nás se nejvíce rozšířilo na Moravě v druhé polovině 19. století. Poslední poznatky však nasvědčují tomu, že se jedná o odrůdu vzniklou nahodilým křížením Veltlínské červené x Sylvánské zelené. Na Moravě se začala tato odrůda pěstovat po roce 1915. Před pětašedesáti lety tvořilo 4 % výměry moravských vinohradů, nyní 2,7 %.

Charakteristika odrůdy:
Je bujného růstu, olistění bývá středně husté. Mrazuodolnost je nižší. Listy jsou tří až pětilaločné, hrozen je středně velký s nahloučenými zelenožlutými bobulemi. Při velmi bujném růstu je náchylné na sprchávání hroznů. Vyžaduje teplejší polohy.

Charakteristika vína:

Zvláštnosti:
Lahvově zralá vína tvoří výrazné druhotné buketní látky. Víno je v hodné k delšímu posezení. Hodí se také k výrobě přívlastkových vín.

Vhodnost k pokrmům:

Pálava

Vinařské oblasti:
Mikulovská, Brněnská, Znojemská

Zastoupení ve vinicích:
0,7 %

Původ:
Je křížencem odrůd Tramín červený a Müller Thurgau, byla vyšlechtěna v Perné Ing. Veverkou ,který se odrůdou zabýval ve ŠSV Velké Pavlovice a Perná. Podíl na celkové ploše vinic v ČR činí 0,7 %.

Charakteristika odrůdy:
Odrůda je středně bujného růstu a hustého olistění. Mrazuodolnost je střední. List je středně velký, pětilaločný. Hrozen je mírně křídlatý, středně velký s šedočervenými, mírně oválnými bobulemi.

Charakteristika vína:

Zvláštnosti:
Protože dosahuje vysoké cukernatosti je vhodná pro výrobu přívlastkových vín.

Vhodnost k pokrmům:

Rulandské Bílé

Vinařské oblasti:
Bzenecká, Mikulovská, Žernosecká, Mostecká, Strážnická, Podlužní, Uhersko-Hradištská, Mutěnická, Kyjovská

Zastoupení ve vinicích:
5 %

Původ:
Odrůda vznikla jako pupenová mutace Rulandského šedého a pěstuje se v Alsasku již od 14. století. Paradoxní je český název Rulandské, který vychází z označení Burgundského šedého v Německu, kde se o jeho rozšíření zasloužil Johann Seger Ruland ze Špýru. Ale žádná souvislost neexistuje k označení ostatních burgundských odrůd jménem tohoto obchodníka. Český název "Rulandské" pro celou skupinu burgundských odrůd se tak stal bohužel světovou raritou. Ve Státní odrůdové knize byla zapsána pod názvem Burgundské bílé od roku 1941 do roku 1993, od roku 1993 s názvem Rulandské bílé. Na území dnešní České republiky zaujímala před pětašedesáti lety tato odrůda 2 % plochy vinic, dnes 5,1 % s tendencí udržování si tohoto podílu i při vysoké konkurenci odrůdy Chardonnay.

Charakteristika odrůdy:
Je středního růstu, hustšího olistění. Mrazuodolnost je dobrá. List je velký s pilovitým okrajem. Hrozen je malý, válcovitý, většinou pevný. Zelenožluté bobule mají jemnou slupku a jsou náchylné k hnití. Hrozny dozrávají na přelomu září a října, sklizně bývají středně vysoké.

Charakteristika vína:

Zvláštnosti:
Díky schopnosti dosahovat vysokou přírodní cukernatost, je Rulandské bílé vhodné pro výrobu přívlastkových vín. Zráním vína výrazně stoupá jeho jakost. V celosvětovém měřítku jsou vína velmi ceněna. Používá se také ke scelování.

Vhodnost k pokrmům:

Rulandské Šedé

Vinařské oblasti:
Brněnská, Strážnická, Podlužní

Zastoupení ve vinicích:
1,7 %

Původ:
Je pupenovou mutací Rulandského modrého. Vzniklo pravděpodobně v Burgundsku, odkud se rozšířilo po celé Francii a zvláště do Champagne. Do Čech se dostala tato odrůda již ve 14. století spolu s Rulandským modrým, v Německu ji rozšiřoval obchodník Johann Seger Ruland ze Speyeru, který v roce 1711 našel několik keřů ve zpustlé zahradě ve Falci a nese tam po něm, stejně jako u nás, jeho jméno. Označení Rulandské v češtině je nevhodné, neboť se tato odrůda u nás pěstovala již dávno před narozením pana Rulanda. Vhodnější bude název Pinot gris. Před sto lety se u nás pěstovala pouze ve smíšených výsadbách, před pětašedesáti lety byla tato odrůda v ČR rozšířena na 0,5 % ploch vinic. V současnosti se pěstuje na 2,0 % rozlohy vinic a v posledních letech je patrný trend k mírnému zvyšování tohoto podílu.

Charakteristika odrůdy:
Je středního růstu, má řidší olistění. Odolnost proti mrazu je dobrá, bývá poněkud odolnější proti suchu. List je středně velký, slabě třílaločný. Hrozen je malý, většinou pevný, bobule malé s modrošedou tenkou slupkou. Odrůda není spolehlivá na úrodu. Zraje poněkud dříve nežli Rulandské bílé a mívá méně kyselin.

Charakteristika vína:

Zvláštnosti:
Hrozny dobře vyzrávají a mají vysokou cukernatost – vyšší obsah alkoholu dodává vínu ohnivost. Hrozny se musejí rychle zpracovávat, aby nebylo víno narůžovělé barvy. Víno je velmi vhodné do archivu, vyznačuje se plností decentností a vyšší barevností. Nenapodobitelný charakter z něj činí skvost mezi víny.

Vhodnost k pokrmům:

Ryzlink rýnský

Vinařské oblasti:
Žernosecká, Znojemská, Bzenecká, Uhersko-hradištská a Mutěnická, Mostecká, Čáslavská, Kyjovská, Mikulovská, Strážnická, Mělnická

Zastoupení ve vinicích:
6,1 %

Původ:
není dosud vyjasněný, předpokládá se, že odrůda vznikla v okolí horního toku Rýna volným křížením odrůdy Heunisch se semenáčem Tramínu. V každém případě se do všech světových vinohradnických oblastí rozšířila z Německa, kde nyní zabírá téměř 22 % plochy všech vinic. Ryzlink rýnský byl rozšířen na území naší republiky řádem sv. Benedikta v 17. století. Jiné prameny uvádí, že k nám byl dovezen již za vlády Karla IV., tedy ve 14. století, ale v samotném Německu se uvádí teprve v roce 1435. Název odrůdy v překladu v němčině připomíná sprchávání. Kolem roku 1935 tvořil Ryzlink rýnský na našem dnešním území přibližně 13 % rozlohy vinic. V roce 2002 se podílí na celkové ploše vinic ČR 6,5 % s tendencí mírného zvyšování.

Charakteristika odrůdy:
Je středně bujného růstu, středně hustého olistění. Je nejodolnější odrůdou proti mrazu v našich oblastech. List je středně velký, pětilaločný. Hrozen je malý, s malými zelenožlutými bobulemi, které obsahují mnoho kořenitých látek. Vysazuje se na jižní svahy, patří mezi pozdní odrůdy.

Charakteristika vína:

Zvláštnosti:
Odrůda je považována za jednu z nejkvalitnějších pro výrobu jakostních vín. Ležením v láhvi dosahuje špičkové zralosti. Nejlepší jakost vína se získává hlavně z pozdních sběrů a výběrů hroznů. Je to odrůda, která má vysokou mezinárodní prestiž, získanou zejména výběry z přezrálých bobulí. Říká se o něm, že je to víno králů a král vín.

Vhodnost k pokrmům:

Ryzlink vlašský

Vinařské oblasti:
Velkopavlovická (jihovýchodní svahy), Mikulovská (vápenité půdy), Podlužní, Znojemská, Strážnická

Zastoupení ve vinicích:
12,1 %

Původ:
Pochází pravděpodobně z francouzské oblasti Champagne, původ však není přesně znám, není jednoznačný, s Ryzlinkem rýnským nemá mimo názvu nic společného. Pro Český region je příliš pozdní a z toho důvodu se tam nepěstuje. Na Moravě se začal vysazovat kolem roku 1900, nyní jeho podíl na celkové ploše vinohradů tvoří 10,4 % s tendencí ke snižování. Je třetí nejčastěji pěstovanou odrůdou v České republice.

Charakteristika odrůdy:
Je středního růstu, má středně husté olistění, je dostatečně mrazuodolná. List je středně velký, pětilaločný, ozubený. Jeho hrozen je středně velký, válcovitý, podlouhlý a mívá často ještě menší přívěšek hroznu vyrůstající od dlouhé stopky hroznů. Bobule jsou kulaté,

Sauvignon

Vinařské oblasti:
Bzenecká, Znojemská

Zastoupení ve vinicích:
3 %

Původ:
Pochází pravděpodobně z největší francouzské vinařské oblasti Bordeaux. Podle nejnovějších výzkumů tato odrůda vznikla samovolným opylením odrůdy Chenin blanc pylem odrůdy Tramín červený. Jeho plochy poslední dobou ve světě prudce rostou, začíná se pěstovat i v zemích kde dosud ve větším rozsahu nebyl - např. v Německu. V ČR se vysazuje od počátku padesátých let. V českém regionu se prakticky nepěstuje, v moravském tvoří 3,5 % vinic s tendencí k poměrně rychlému zvyšování jeho podílu.

Charakteristika odrůdy:
Sauvignon je odrůdou velmi bujného růstu, hustě olistěná. List je malý až střední, hluboce vykrajovaný, vlnitý. Hrozen